Life Coach
PhDr. Katarína Filasová

Můj přístup

Věnuji se individuálním a párovým konzultacím a zabývám se také výukou seminářů. Jak konzultace tak semináře, jen jinou formou, jsou určeny zejména lidem, kteří skutečně touží vzít život do svých rukou a chtějí aktivně hledat, jak se postarat o to, aby jim život "klapal" k jejich spokojenosti. Aby měli práci, ve které budou úspěšní, rodinu a vztahy, které je budou naplňovat, koníčky, které je budou bavit, a především aby byli zdraví a plni energie. To znamená nejprve vyřešit problémy, které nás trápí a pak hledat jak to zařídit, abychom byli v životě opravdu spokojeni.

O mně

Narodila jsem se v roce 1979 na východním Slovensku, ale od 4 let žiju v Praze.  Jelikož oba mí rodiče jsou hudebníci, vydala jsem se nejprve na dráhu violoncellistky. To mi však vydrželo pouze do střední, kdy jsem si uvědomila, že chci být psycholožkou.

Tato moje motivace nabrala reálnějších rozměrů v 18, kdy jsem rok studovala na stipendiu v Americe a nějak jsem se neuměla vyrovnat s tím, jak určité věci nemám pod kontrolou, že můj život se ubírá směrem, který mi nevyhovuje. To mě přimělo určité věci v životě vidět jinak – začalo mi docházet, že mnoho věcí v životě není samozřejmých, a že mezi tím, jak se chováme a co si tím vytváříme, je daleko víc souvislostí, než na první pohled vypadá.

Posléze jsem byla přijata a vystudovala jsem psychologii na Karlově univerzitě. Doufala jsem, že studium mi pomůže najít odpovědi na různé otázky, pomůže mi pochopit, proč se lidem v životě nedaří mít to co chtějí, proč nejsou spokojeni, proč mají problémy. Očekávala jsem, že mi nabídne nástroje, jak pomoci porozumět sobě i ostatním. Ale to se nestalo. Tak jsem hledala dál.

Po strastiplné cestě, kdy jsem prošla různými metodami a přístupy, které nabízely řešení potíží,  jsem byla čím dál víc zklamaná, že trvalé vyřešení potíží nezaručují. Začalo mi docházet, že iniciátorem změny života nemůže být nějaká "metoda", ale musí vycházet zevnitř samotného člověka. Došlo mi, že neexistují žádné vnější prostředky, které by kohokoli přiměly změnit svůj život, dokud se on sám nerozhodne a nebude doopravdy chtít.

V té době jsem potkala praktickou sebezkušenostní filozofii Principy života, což je směr, který má původ zde v Čechách. Přistupuje ke člověku jako k jednotlivci, který má jedinečný genetický kód a úhel pohledu, unikátní předpoklady, talenty, touhy a velký potenciál, který ve svém životě může postupně rozvíjet a uplatňovat tak, aby byl šťastný a zároveň se cítil užitečný.

Právě na těchto seminářích jsem objevila, jak moc se na spokojenosti našeho života podílí naše psychické nastavení, naše podvědomé představy o světě a jeho fungování. Zároveň jsem se také naučila používat koučovaný rozhovor jako nástroj, díky kterému se při plném vědomí dostaneme k omezujícím podvědomým vzorcům a představám, a který má potenciál postupně zajistit i velké změny.

Intenzivně se učím také od svých klientů, u kterých si velice vážím, že jsou ochotni ukázat mi své příběhy, odkrýt místa, která mnohdy nikomu jinému neukázali. Velice jim děkuji za obrovskou důvěru, kterou mi tímto prokazují. Někteří z nich mi poskytli zpětnou vazbu.

Byla jsem vdaná za manžela Josefa, se kterým se nám narodili syn Šimon a Tobiáš. Během těhotenství s Tobiášem se však mezi námi velmi intenzivně vyostřily některé zásadní neshody, na které se nám nepodařilo najít takové řešení, abychom společně mohli setrvat v uspokojivém vztahu. Po několika měsících, kdy jsem intenzivně hledala všemožné způsoby, jak manželství zachránit, jsem připustila, že jsou i situace, kdy je vhodnější jít od sebe. Sebrala jsem odvahu a když měl Tobík 6 měsíců, rozhodla jsem se odejít. Nebylo to nijak snadné rohodnutí - žádný jistý příjem, kluci tak malí, ale řekla jsem si, že to musím risknout, že tady nikoho z nás dobrá budoucnost nečeká. A jsem za to rozhodnutí ráda. Kluci sice nemají kompletní rodinu, ale než jim předávat vzor, kde to mezi mámou a tátou nefunguje, tak raději chci vytvořit šanci na 2 funkční rodiny.

Celá ta situace pro mě byla dost velkou zkouškou psychické odolnosti. Když mi došlo, že pro mě jiná varianta než rozvod neexistuje, tak krom všech obtíží, které nastaly, jsem si začala klást i otázku "můžu dál dělat tuhle práci, když mně samotné se manželství rozpadlo?" Což mě vedlo k dost zásadní přestavbě vlastních hodnot. Začla jsem tím, že jsem své klienty o své situaci informovala. A místo očekávaného odtažení jsem zjistila, že je to, co řeším, velmi zajímá. Přemýšlela jsem proč a došlo mi, že vlastně to, o co jde, je nezastavit se před překážkou, i když vypadá sebešíleněji. Že je stále třeba usilovat o lepší život a někdy i za cenu, že se člověk odváží do velké nejistoty. Do nejistoty, která ale dává šanci, že bude lépe.

Dnes mám nového partnera, který se za mnou přestěhoval z Maďarska. Má taky dvě děti, a když za námi přijedou, tak jsme docela velká rodina :-). Kdyby mi někdo řekl, že se někdy budu rozvádět, tak by mi to přišlo jako fakt dobrý vtip. Ale když se podívám, jaké možnosti mám ve svém životě teď, jakou podporu a úhel pohledu partnera, tak už bych to nikdy nechtěla zpátky. Nejen, že jsem si na vlastní kůži ověřila přísloví "co tě nezabije, to tě posílí", ale hlavně jak je důležité nenechat se svázat očekáváními ostatních, ale vsadit na vlastní pocity a skutečné potřeby.