[all.jpg]

Centrum zvyšování psychické odolnosti

Příklady problémů, které zde uvádíme, jsou pouze orientační pro Vaši představu,  s čím se člověk může potýkat. Vůbec není třeba, abyste se ve kterémkoli z nich poznali, příběh každého z nás je jiný a proto jsou odlišné i obtíže. Důležité je to, zda Vy sami vyhodnotíte, zda něco chcete řešit a jaký to bude mít název či "škatulku" je úplně nepodstatné.

Problémy s dětmi

Ve chvíli, kdy se staneme rodiči, otevírá se před námi z velké části neprozkoumaný prostor – začínáme zjišťovat, jací jsme jako rodiče. Máme zkušenost s tím, jak se chovali rodiče k nám, když jsme byli malí, máme některá předsevzetí, jak se ke svým dětem určitě chovat nechceme a jak naopak bychom chtěli a pustíme se do toho. A jak svým vlastním rodičovstvím procházíme, jsou chvíle, kdy si uvědomíme, že se chováme přesně jak naši rodiče či naopak zkoušíme druhý extrém (např. rodiče nám nic nedovolovali, tak my svým dětem dovolíme všechno) a zjišťujeme, že leccos nefunguje podle našich představ a tak hledáme, co s tím. Zkoušíme různé návody, čteme moudré knihy, hledáme, jak to dělají ostatní, někdy to i na chvíli vzdáme s tím, že my prostě máme nezvladatelné či porouchané dítě.

K tomu, abychom se dokázali chovat jinak, se potřebujeme zbavit některých svých vlastních zajetých vzorců, které si v sobě neseme a zejména se zbavit snahy dělat vše správně a být správným rodičem. Program "správného rodiče" se v nás obvykle zapne vykouknutím prvního potomka na svět a neumožňuje nám na své děti reagovat tak, jak nám velí naše osobní zkušenost, ale reagujeme tak, jak "by se mělo". Čímž se věci začnou zamotávat. Děti neposlouchají, protože jsou citlivé na to, zda to mamka či taťka myslí opravdu vážně, my o to víc zatlačíme, děti se o to víc brání, až leckdy propadneme beznaději, že si se svými dětmi vlastně nevíme rady. Navíc děti rostou a mění se – jinak je třeba reagovat na dítě dvouleté a jinak na 14letého puberťáka a ne vždycky zaregistrujeme, že už nám nějak povyrostly a je třeba naše reakce změnit.

Tápeme v tom, co se vlastně od nás jako rodičů očekává, jakou míru volnosti chceme svým dětem dát. Jako zodpovědní rodiče bychom byli rádi, aby je naše "výchovné působení" negativně nepoznamenalo a vychovali jsme je dobře, ale vlastně jak?

Pokud není vztah s vašimi dětmi takový, jaký byste si přáli mít, bývá užitečné hledat, co vy jako rodič můžete ve svém přístupu k dětem změnit, jak jinak reagovat, abyste dosáhli toho, že změna nastane i u Vašeho dítěte. Nemyslíme si, že jsou nenapravitelné, porouchané či zlobivé děti a chudák rodič, který zrovna takové dítě má. Myslíme si, že děti velmi citlivě reagují na to, jak s nimi jednají rodiče a díky tomu pak změna na straně rodiče velmi ovlivní to, jaké dítě je. Proto problém s dětmi vždycky souvisí s jednáním rodiče a rodiče vždy považujeme za součást celého problému. Což je vlastně dobrá zpráva – vy jako rodič můžete vztah se svým dítětem ovlivnit zcela zásadně!!! Neumíme tedy opravovat nefungující děti, ale můžeme vám pomoc najít, co jako rodič potřebujete ve vztahu se svým dítětem změnit vy, aby váš společný vztah fungoval a aby Vám s dětmi bylo dobře.

 

Konzultanti, u kterých se můžete objednat:

MUDr. Lucia Pacherová
Mgr. Anita Michajluková