Semináře praktické filozofie

Když se na to podíváme z trochu jiného úhlu pohledu, pak můžeme zjistit, že každý člověk vlastně má svoji životní filozofii, ať si to uvědomuje nebo ne. Životní filozofií každého z nás je to, co od A až do Z řídí naše kroky a všechna naše rozhodnutí. Jen se nad tím zamyslete:

• Když stojíte na přechodu, je červená, ale nic nejede. Je lepší přejít, nebo zůstat stát?
• Je potřeba vyprané ručníky vyžehlit, nebo složit rovnou do skříně?
• Když na ulici potkáte žebrajícího bezdomovce, je vhodné dát mu peníze nebo projít kolem bez povšimnutí? Nebo mu koupit jídlo? Či mu říct, ať Vás neotravuje?

A teď situace osobnějšího rázu

• Jestliže je naše manželství nefunkční a rozpadá se, stojí za to v takovém vztahu déle setrvávat kvůli dětem, nebo uděláme lépe, když se rozvedeme?
• Můžeme si dovolit nechat manžela v domácnosti a jít se věnovat své kariéře?
• Můžeme mít spokojený partnerský život, i když trpíme nadváhou?

Asi nebude překvapivé, že ani na jednu z uvedených otázek neexistuje jediná „správná“ odpověď. Každý takové situace totiž vnímáme a řešíme jinak. A to, jak je řešíme právě my, vychází z naší vlastní životní filozofie – tedy z našich představ o tom, jak svět funguje, z našich názorů na to, co je správné, zdravé, morální a co naopak ne. Je to náš výchozí rámec, ale zároveň i filtr, na základě kterého vnímáme svět, a podle kterého děláme veškerá svá vědomá, ale i neuvědomovaná rozhodnutí. Vybíráme si podle něj práci (vždy jsem si přála být kosmetičkou, ale rodiče mi říkali, že to není dost „nóbl“, tak jsem teď sice právnička, ale nespokojená), přátele (ten má takové a takové oblečení/barvu pleti, s tím bych si určitě nerozuměl/a), partnery (můj muž musí hlavně umět pořádně vzít za práci, přece nebudu trávit život s nějakým namyšleným intelektuálem/ ta holka vypadá moc atraktivně, to by mi asi byla pak nevěrná, kdybych si s ní začal), koníčky (tancování je pro ženský), činíme zásadní rozhodnutí např. o dětech (musím je mít hned, starší matky jsou trapné/děti chci, až budeme mít všechno zajištěné a dost si užiju), o svém bydlení (nikdy nechci nic dlužit, to budu raději bydlet s rodiči/koupím si hned bydlení jaké mi vyhovuje, hypotéku mají dneska všichni) a dalších oblastech života.

Věty v závorkách jsou ukázkou vnitřního rozhovoru, který v nás často ve chvíli, kdy děláme nějaké rozhodnutí, proběhne tak rychle, že ho ani nestačíme zaznamenat, ale přesto se podle něj řídíme. Tím se však můžeme připravit o příležitosti, které by pro nás mohly být zajímavé a užitečné, nebo se naopak rozhodneme pustit se do věcí nepříjemných nebo i bolestných. A to vše z jediného důvodu – naše životní filozofie neodpovídá našemu skutečnému vnitřnímu nastavení, našim opravdovým přáním, touhám a potřebám, ale ani tomu, jak svět okolo nás doopravdy funguje.

Jak je to možné?

Filozofie neboli obraz, který máme vytvořený o sobě, o vztazích, o světě kolem nás, totiž vzniká postupně, už od našeho narození. Sami si vytváříme představy o tom, jak co funguje, co se má a co se nemá, co je třeba udělat, abychom byli šťastní. Některé tyto představy vycházejí z našich zkušeností, jiné staví na tom, co nám o světě a jeho fungování řekli ostatní - rodiče, prarodiče, kamarádi, paní učitelky, ale i časopisy, seriály, billboardy atd. Náš obraz o světě a jeho fungování je pak mnohdy pěkný mišmaš a některé jeho části mohou být dokonce protichůdné. (Např.: Nechce se mi, ale měl bych. Nechce se mi, ale jak by to vypadalo.)

Semináře Principů života® slouží k tomu, abychom si mohli tyto své představy (tedy vlastně svoji filozofii), které jsou z velké části podvědomé, nejprve uvědomit a poté zrevidovat, zda jsme s kroky, které z těchto představ vycházejí, spokojeni nebo ne. Cílem seminářů je vzít svůj život do vlastních rukou a zařídit si ho ke své spokojenosti.

Jak seminář probíhá v praxi?

Součástí semináře jsou přednášky, které se snaží postihnout nějaký obecný princip lidského fungování. Jako příklad můžeme uvést komunikaci. Aby komunikace fungovala, je třeba používat několik zásadních principů, jako např. respekt k sobě i druhým, schopnost jasně vyjádřit svůj názor, otevírat konflikty, stavět hranice, nebojovat o jedinou pravdu, spolupracovat s ostatními atd. Principy, které na první pohled vypadají jasně a samozřejmě, ale ne každý je ve svém životě používá tak, aby dobře fungovaly v jeho prospěch.

Po každé přednášce, kdy si o jednotlivých principech nejprve povíme, pak studenti ve dvojicích ve spolupráci vzájemně hledají a prověřují, zda daný princip ve svém životě používají ke své vlastní spokojenosti. Nikdo vám nebude říkat, co a jak má být, jak se má co dělat „správně“, protože jak jsme si ukázali na příkladech, ve většině situací žádné obecné/ univerzální „správně“ neexistuje. Člověk se ale vždy může rozhodnout tak, aby to bylo „správně“ pro něj. To ale v sobě musí mít jasno, musí vědět, co chce, o co mu jde, kam směřuje, jaké jsou jeho skutečné hodnoty, co má pro jeho život největší cenu a pak může dělat dobrá rozhodnutí. A právě o to nám na seminářích jde. Porozumět sami sobě, udělat si v sobě jasno, utřídit různé zmatky, nejistoty a pochybnosti, které námi zmítají a stát se člověkem s vyrovnanou životní filozofií, která ho povede k úspěšnému a spokojenému životu.