Zdroj energie

Funkce emocí

Další důležitou součástí koučování je sledování emocí, které se během koučování mohou spontánně objevit. Někdy míváme tendenci (tak jak je v naší společnosti zvykem), své emoce potlačovat. V procesu koučování jsou však vítaným pomocníkem, díky kterému se rychleji dostaneme tam kam potřebujeme.

Výraz emoce je odvozený od latinského slova „movére“ (hýbat se, pohybovat se), podle překladu tedy souvisejí s pohybem. To je také funkce, kterou v našem životě zastávají. Např. když námi „lomcuje vztek“, zvedá se v nás najednou energie, díky které jsme schopni i leccos rozmlátit. Naopak, jsme-li „zaliti smutkem“, může nám doslova být zatěžko se pohnout.

Jak emoční energii využít pro sebe?

Emoce jsou prakticky hlavním zdrojem energie pro dosahování našich cílů (znáte ten pocit, že když něco chcete, tím myslím když to chcete doopravdy, tak „zevnitř“, že se Vám za tím jde snáze, než když si řeknete „to bych měl/a? Rozdíl, že?). Proto potřebujeme, aby mezi našimi cíli a emocemi byl soulad – aby naše cíle odpovídali tomuto „pocitovému chci“.

Pokud naše cíle jsou jiné, než kam směřují naše emoce, musíme v důsledku překonávat sami sebe - používat vůli abychom to zvládli. A to si troufám říci, že pro většinu z nás není proces nijak příjemný. Zpravidla ani nevede k trvalému stavu (kolik znáte lidí, kteří jen na základě silné vůle dokázali přestat chodit pozdě, neodkládají své povinnosti, udrží na uzdě svou prchlivost, pravidelně chodí cvičit, jí zdravě, přestali kouřit atd.? Možná i sami u sebe obdobný neúspěch znáte…)

Pokud tedy chceme energii, která je navázaná na naše emoce, mít na své straně, potřebujeme svým pocitům věnovat pozornost. A proto vždy, když během koučování kouč – a v ideálním případě i sám klient – zaznamenají nějaký pocit, je třeba na něj naplno soustředit pozornost a zjistit, co je to za pocit, kde se bere, s čím souvisí atd. Velice často se totiž zjistí, že je navázaný na nějaký starý podvědomý vzorec, který je sám o sobě zaměřen jiným směrem, než kam chce klient jít. Potom mu nevhodně odvádí emoční energii od dosažení cíle jinam.

Pro příklady nemusíme chodit daleko. Představte si třeba mladého nadaného muže, kterého přijmou na post manažera a on má ve svém podvědomí nadefinováno slovo zodpovědnost jako „tíha, zátěž, povinnost, omezení apod.“. Vždy, když se se zodpovědností setká (čemuž se jako manažer nemůže vyhnout), v jeho podvědomí se rozsvítí rudý nápis „Pozor! Blíží se nepříjemná povinnost, omezení!“

Jak myslíte, že se bude cítit? Nadšeně se vrhne do činnosti se zodpovědností spojenou? Obávám se, že ne. Místo, aby ho jeho podvědomé vzorce a na ně navázaná energie šly směrem, kterým chce, táhnou opačně.

Obdobné potíže se mohou vynořit i kdekoli jinde. Představte si např. manželskou dvojici, kdy jeden má podvědomou definici slova dohodnout se jako: „přizpůsobit se, ustoupit, vzdát se toho co chci“. Jaká asi bude jeho chuť bavit se s partnerem, co společně podniknou, čím si zařídí domácnost, kam pojedou na dovolenou atd., když při každé takové situaci ho jeho podvědomé nastavení bude nutit ustoupit, vzdát se toho co chce atd.?